Praha Troja - Botanická zahrada

Úvodní expozice (I) Pražské botanické zahrady, jejímž zřizovatelem je Magistrát Hlavního města Prahy, byla pro veřejnost otevřena v roce 1992. Tento rok znamenal zlom v existenci botanické zahrady, která, přestože byla založena již v roce 1968, do té doby neumožňovala návštěvníkům celosezónní vstup na expoziční plochy. Plocha úvodní expozice je asi 3 ha.

Mezi atraktivní partie parkově řešené úpravy úvodní expozice patří bezesporu centrální trvalkový a letničkový záhon (13), který v letních měsících rozkvétá pestrou paletou barev a odstínů. Široký sortiment trvalek je každoročně doplňován výsadbou běžných i méně známých letniček (asi 300 druhů a kultivarů).

V PBZ byla soustředěna cenná kolekce cibulovin (6). Již od března rozkvétají ladoňky, šafrány, hyacinty, modřence, snědky, ke kterýrn se později přidávají narcisy, botanické tulipány a efektní kultivary tulipánu Fosterova, Kaufmanova a Gregorova. Sbírka drobných cibulovin a hlíznatých rostlin je doplněna nízkými pokryvnými skalničkami, které vyniknou především v období po zatažení cibulovin.

Denivky (14) dostaly své jméno proto, že každý květ kvete pouze jeden den. Dnes patří mezi velmi žádané trvalky, jsou oblíbené především ve Spojených státech a západní Evropě. Asi 250 kultivarů denivek dokazuje obrovské možnosti tohoto rodu. ~ V červnu a červenci rozkvétají také lilie (14). Na této ploše je vysázeno 80 kultivarů základních skupin pěstovaných lilií. Zhruba ve stejné době poutají pozornost mohutná květenství eremurusů (14) pocházejících ze střední Asie. Z botanických druhů zde roste Eremurus robustus, E. olgae a E. stenophyllus var. bungei. Tradiční ozdobou českých zahrad jsou jiřinky (14), jejichž předností je dlouhá doba kvetení: od července do prvních mrazů. Je zde soustředěna kolekce 50 kultivarů představující základní přehled jednotlivých pěstovaných skupin - kaktusovky, pomponky, miňonky, jiřinky leknínovité, dekorační, sasankovité a náhrdelníkovité.

Skalničkový skleník (17) je rozdělen na čtyři části. Kolekce chladnomilných orchidejí obsahuje rostliny rodu Pleione, Calanthe a Bletilla z jihovýchodní Asie. Květena Středomoří je zastoupena především rostlinami z Kréty a Malorky, včetně některých vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. vřesovce a bramboříky). V části s vodopádem rostou masožravě rostliny - ­tučnice, rosnatky a darlingtonie. Flóru Nového Zélandu a Austrálie ~.zde zastupuji drobně složnokvětě byliny (rody Helichrysum, Celmisia, Brachycorne) a keříky rodu Hebe.

V srpnu a září rozkvétají ocúny (24), které v kombinaci s kotulou vytvářejí velmi efektní obraz. V ideální době v této části zahrady uvidíte až 3000 květů. Je zde zastoupeno pět kultivarů, jejichž velikost nejvíce ovlivnil kavkazský ocún Colchicum speciosurn.

Pod vyhlídkou u vinice sv. Kláry je soustředěna sbírka vřesovištních rostlin (12). Vřesy, vřesovce, medvědice, azalky a rododendrony spolu s drobnými jehličnany a dříšťály vytvářejí prakticky celoročně kvetoucí pestrobarevnou mozaiku.

Z dřevin úvodní expozice stojí za povšimnutí především pěkné exempláře sekvojovce obrovského, který patří k nejvyšším dřevinám světa, brusonécie papírodárná, dále gumojilm jilmový, ze kterého se získává přírodní kaučuk, či borovice osinatá, která se dožívá v přírodě až 4000 let.

V roce 1997 byla expozice PBZ rozšířena o japonskou zahradu, část vřesoviště, expozici flóry Turecka Středomoří a kolekci kosatců (1 ha).

Japonské zahrada (II) je rozdělena na dvě odlišně koncipované části. První představuje japonskou zahradu s potůčkem sbíhajícím z hor, který se pod čajovou chýší vlévá do jezírka. Kromě stálezelených dřevin je zde soustředěna sbírka kultivarů japonských javorů, rododendronů a bambusů. Druhá část je řešena jako sbírková a je v ní zastoupen sortiment okrasných švestek, kolekce popínavých rostlin a dalších druhů původních v Japonsku.

Na výslunné stráni pod Japonskou zahradou je umístěna sbírka flóry Středomoří a Turecka (III). Většina rostlin pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jsou zde druhy skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie, dále horské druhy středomořské květeny (jako např. polštářovité mařinky, písečnice, hvozdíky, kostřavy a pěchavy). Vápencové kameny pocházejí z lomů Kosov a Mořina v Českém krasu.

Spodní část svahu je osázena sortimentem velkokvětých zahradních kosatců (28), od tradičních až po nejnovější kultivary šlechtěné převážně v Oregonu. V prohlubni, kde se v době dešťů shromažďuje voda, jsou vysázeny vlhkomilné Kaempferovy kosatce, sibiřské kosatce a nad nimi nový sortiment kultivarů kosatce zvrhlého (27). Celkem zde roste 500 taxonů kosatců, což představuje kolem 5000 rostlin.