Místopis obce

Rozloha

• 285 ha

Počet obyvatel

• 530

Nadmořská výška

• Nadmořká výška je rozmanitá - horní okraj obce nad roklí cca 280 m n. m., dolní okraj obce v rokli cca 220 m n. m., přičemž nejvyšším bodem katastrálního území je Velký Vrch s 287 m n. m. a údolí Vltavy přímo pod ním má 170 m n. m., což je více než 100m převýšení! Za dobré dohlednosti jsou místa, odkud dohlédneme zároveň na Pražský hrad i České středohoří s Milešovkou. Například v bývalém menším lomu na Velkém Vrchu by bylo ideální místo pro patu rozhledny...

Poloha

• Geomorfologicky spadá do Pražské plošiny v rámci České vysočiny, i když leží těsně pod hranicí s Českou tabulí (severně). Výškovými rozdíly se jedná o pahorkatinu.

Geol. stavba podloží

• Starohory

Klima

• Podnebím obecně spadá do teplé oblasti s ročními průměrnými teplotami kolem 10°C a 450–500 mm průměrným srážkovým úhrnem, avšak vlivem specifického mikroklima má v určitých místech až stepní parametry, díky čemuž se zde zachovala původní lesostepní vegetace. Proto zde byla vyhlášena již v r. 1969 národní přírodní rezervace “Větrušické rokle", rozprostírající se na ploše 25 ha při západní hranici katastru obce, kterou tvoří výrazný oblouk řeky Vltavy, obtékající mohutný skalní masiv Velkého Vrchu a Větrušických roklí, kde zejména na svazích orientovaných jižně jsou zachována původní společenstva, a to (naštěstí) v téměř nedostupných svazích, sahajících až k Vltavě. Tyto srázy jsou tvořeny často holými skalními útvary, které se velmi rychle zahřejí - v létě až rozpálí - a poté sálají delší dobu své naakumulované teplo do nejbližšího okolí.

Příroda

• Specifické mikroklima a praktická nedostupnost terénu nesvědčí pouze floře, ale přirozeně též na ni navazující fauně - která, co do své rozmanitosti a četnosti bude mít konkurenci nejspíše až v Pražské ZOO. U samotné řeky Vltavy nalezneme ryby, obojživelníky a plazy, vodní ptactvo - prostě společenství říčních niv, které nerušeně sídlí ve stromoví a křoviscích podél navigace. Tato stezka je průchozí, tím spíše na kole průjezdná pouze na vlastní nebezpečí. Svahy a skaliska jsou domovem divoké zvěře - srnci, kanci, ale i zajíci, bažanti, lišky, ježci, hadi a ještěrky. Stinné tůně v roklích obývají kolonie žab, samozřejmostí jsou za šera poletující sovy, výři a netopýři, ale vyjímkou nejsou ani dravci a volavky na polích, kde se živí dostatkem myší, hrabošů a hmyzu.