Nový znak a prapor máme od roku 2003

zveřejněno: 7.2.2003     rubrika: Historie

Co se dělo na začátku roku 2003 ?
Vyvrcholením několikaleté snahy o vlastní znak a prapor byl leden 2003. Dne 9.ledna 2003 nám byl oficiálně na půdě Parlametnu ČR udělen znak a prapor naší obce. Tohoto slavnostního předávání se zůčastnila naše paní starostka Soňa Zádová a člen zastupitelstva Jan Kolín.

Znak obce lze popsat: V modro-červeně děleném štítě nahoře stříbrný bůh větru Boreas. Dole položený zlatý klíč. Horní polovina štítu s figurou “boha větru” je mluvícím znamením. Klíč v dolní polovině má oporu ve znaku vyšehradské kapituly, která byla vlastníkem obce s nejdelší tradici.

Podoba obecního praporu se shoduje s popisem: Modro-červeně čtvrcený list. V horním žerďovém poli bílý bůh větru Boreas, v dolním žerďovém poli vodorovně žlutý klíč zuby k žerdi a k dolnímu okraji. Obě žerďová pole opakují podobu znaku. Zbývající prázdná pole se shodují se základní barevností znaku.

Dopis od pana Kasíka, autora našeho znaku a praporu:

Vážená paní starostko,vážené členky a vážení členové obecního zastupitelstva, vážení občané obce Větrušice,
přeji Vám i budoucím, abyste své nové obecní symboly přijali jako výsostná znamení nevšední hodnoty. Aby znak, prapor i pečeť sloužily ku prospěchu obce jako zřetelná součást sebevědomí, hrdosti a zdravého patriotismu občanů v ní žijících. Věřím, že byl položen základ k tradici, která ve svém trvání překoná tuto dobu a stane se svědkem rozkvětu obce, její prosperity a života dobrých lidí.
Jako autor návrhů znaku a praporu Vaší obce Vás žádám o zachování vědomosti o mém autorství, o ochranu mých autorských práv a o umožnění využívat kreslených, malovaných, tištěných, kopírovaných a také jiným způsobem provedených podob Vámi schváleného a předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného obecního znaku a praporu k vědecké, publikační a výstavní činnosti.

Stanislav Kasík

 

V Roudnici nad Labem, 3. února 2002

Q . B . F . F . F . S .
Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit
(Ať je to dobré, šťastné, zdárné a požehnané)

 

Co předcházelo ?
Stanislav Kasík
Heraldická kancelář
“Dauphin”
Roudnice nad Labem
2001
VĚTRUŠICE

 

Poznámky k návrhům obecního znaku a praporu

Z HISTORIE OBCE

Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující.

Větrušice se v pramenech poprvé připomínají roce 1316, kdy ves dědil Domaslav z Drastu. V roce 1390 se jako držitelé části vsi objevují Václav a Mařík z Větrušic. Ve vsi byly statky, které vlastnila královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Kapitulní statky zastavil císař Zikmund v roce 1436 Jindřichovi z Lerojid. Další osudy vsi nejsou zcela zřejmé. Z listiny z roku 1519 vyplývá, že do držení části vsi se opět dostala vyšehradská kapitula a další listina z roku 1522 hovoří o Janovi Pytlíkovi ze Zvoleněvsi, že drží vsi Větrušice, Znojčice a Zlonín. V držení Větrušic se pak v roce 1559 připomíná Václav Služský z Chlumu (+ 1566). Ves dědil Jan mladší, snad jeho syn. Jako vlastník Větrušic se okolo roku 1620 připomíná Václav Matyáš z Borovska na Bukoli, který od povstalých stavů kupoval některé klášterní majetky, které však byl po porážce stavů na Bílé Hoře nucen vrátit. Pravděpodobně tak vrátil i Větrušice vyšehradské kapitule, protože protokol konfiskační komise z roku 1629 jej za účast ve stavovském povstání odsoudila pouze ke ztrátě statku v Bukoli. Další osudy Větrušic byly až do konce patrimoniální správy v roce 1850 spojeny s vyšehradskou kapitulou.

U obce je významná přírodní lokalita nazvaná Větrušická rokle s výskytem rostlinných teplomilných skalních společenstev. Je zaznamenán hojný výskyt borytu barvířského (Isatis tinctoria L.), který byl v minulosti pěstován jako zdroj barvy pro obarvování látek především na modro a také na zeleno. Po té, co začalo být do Evropy dováženo barvivo z Indie – indigo, bylo pěstování borytu barvířského výrazně omezeno a ten zplaněl. Je možné, že Větrušice byly v minulosti vsí, kde se boryt pěstoval.

O JMÉNU

Z historie jsou známy následující podoby názvu vsi: in Wyetrossicz (1316), de Wietrossicz (1391), Větrušice, na Větrušici (1519), Větrošice (1522), z Wietrussic (1549), Wetrussycze (1654).

 

Jazykovědci činí o významu názvu vsi následující výklad: Původní podoba místního jména je Větrošice a to lze vysvětlit jako ves lidí Větrošových nebo Větrochových. Osobní jméno Větroch nebo Větroš má původ ve jménu Wyetr (doloženo 1397) a to je odvozeno od apelativu vítr. Na základě tohoto zjištění lze nalézat figury, které je možné označit jako znamení mluvící, či jako figury, které se k této kategorii znamení velice přibližují.

O ZNACÍCH NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH DRŽITELŮ OBCE

Jistě lze považovat prvního známého šlechtického majitele obce za držitele významného. Přinejmenším je významný pro historii místa. Je jím Domaslav z Drast zmiňovaný v první připomínce obce v pramenech v roce 1316. Domaslav z Drast je jednoho rodu jako Mladota Prosinka z Drast, Ješek Prosinka z Dolan a jeho syn Vaněk z Prosinic. Ti byli předky Mladotů ze Solopisk, původně vladyckého rodu, který v 18. století dosáhl v Čechách panského stavu. Posledně jmenovaní používali ve znaku kosmé nebo šikmé břevno a na něm tři hvězdy – barevnost známa není. Hvězdy, či figury hvězdám podobné se později transformovali do kosočtverců (routa, routy) a tak pozdější Mladotové ze Solopisk užívali červeného štítu se stříbrným kosmým břevnem, na kterém jsou položeny tři černé routy za sebou.

Nejvýznamnějším držitelem obce byla královská kolegiátní kapitula na Vyšehradě. Ta byla založena po roce 1070 českým knížetem, později králem, Vratislavem II. a měla v rámci českých církevních institucí mimořádné postavení, protože byla podřízena přímo papeži. Tato skutečnost se projevila i ve znaku vyšehradské kapituly, kterým byl červený štít s dvěma zkříženými zlatými klíči.

POZNÁMKA K NESCHVÁLENÉMU NÁVRHU OBECNÍHO ZNAKU

V nedávné době (1999?) vytvořil pan Jaroslav Sýkora návrh znaku obce, jehož podobu sám popsal takto: Štít dělený stupněm na dvě poloviny. Dolní polovina červená, horní polovina bílá, základ znaku Služských z Chlumu. V dolní červené polovině zlatý klíč, část znaku vyšehradské kapituly. V horní bílé polovině zlatá koruna a zlatá berla část znaku sv. Gotharda u sv. Víta na hradě pražském. Navržený znak byl odeslán do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale Podvýbor pro heraldiku a vexilologii ho neschválil a zamítl doporučit jeho udělení předsedou uvedené sněmovny.

Autor návrhu znaku se dopustil velice závažného porušení základního heraldického pravidla “o barvě a kovu”, které se stalo důvodem neschválení. Je zcela nepřípustné, aby zlatá koruna a zlatá berla byly položeny na stříbrné pole – čili není možné položit kov na kov (zlatá a stříbrná jsou jedinými heraldickými kovy). Nic nepomůže námitka, že uvedená polovina štítu je bílá, jak je také zcela nesprávně dvakrát uváděno v popisu. Bílá je v heraldickém kresebném projevu obvykle ekvivalentem stříbrné a v uvedeném případě jednoznačně nahrazuje bílá stříbrnou.

I při pohledu na text popisu znaku je zřejmé, že autorem návrhu znaku byl laik. Popis není dobrý. Jeho dikce je poplatná počátku 20. století (A. Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925). Mezitím se jazyk heraldického popisu ustálil. Dnes lze říci jednoduše: štít dělený levým stupněm stříbrno-červeně. Platí, že znak se vždy popisuje shora dolů a heraldicky zprava doleva. Nelze tedy uvedený popis znaku po popisu dělení začít “v dolní červené polovině”. Do popisu nepatří vysvětlování co figura znamená (zde klíč – část znaku vyšehradské kapituly), pokud jde o figuru obecně známou a nezaměnitelnou. Neexistuje heraldická figura pojmenovaná: “klíč, část znaku vyšehradské kapituly”. Shodná potíž je s popisem figur v horní polovině štítu. Správné pořadí popisovaných figur má být berla a koruna a nikoliv naopak, jak je napsáno. Doplnění o informaci, že jde o: “část znaku sv. Gottharda u sv. Víta na hradě pražském” je zbytnou floskulí, která do popisu nepatří. Navíc je zcela nepřesná. Sv. Gotthard jako svatý není v ikonografii prezentován žádným znakem, ale atributy. Ačkoliv byl biskupem v Hildesheimu (+ 1038) a lze ho symbolizovat biskupskou berlou, je jeho hlavním atributem drak u jeho nohou. Berla je symbolem velice obecným a obtížně spojitelným pouze a výhradně se sv. Gotthardem. Koruna s ním již nemá žádnou souvislost.

Lze také polemizovat s vhodností užití znaku Služských z Chlumu jako základu pro obecní znaku. Drželi-li Služští ves okolo padesáti let, pak je to ve srovnání se čtyřmi stoletími držení vyšehradskou kapitulou, vztah spíše epizodní. Navíc tím není zohledněna skutečnost, že vedle Větrušic existuje obec Sluhy, po které se rod jmenuje Služský z Chlumu, či Služský ze Sluh. Je velice vhodné ohleduplně ponechat možnost této obci užít uvedeného rodového znaku. Má na něj tzv. “nárok”.

NÁVRHY ZNAKU

Znak č. 1 – V červeném štítě zkrácený stříbrný klín s třemi (2, 1) modrými hvězdami nad zkříženými zlatými klíči.

Zkřížené klíče jsou znakem vyšehradské kapituly, která byla vlastníkem obce s nejdelší tradicí.. Stříbrný klín vytváří představu písmene “V”, které je počátečním písmenem názvu obce. Jinak je odlišujícím prvkem od kapitulního znaku. Tři hvězdy jsou inspirovány znaky příslušníků rodu, z kterého pocházel Domaslav z Drast s nímž je spojena první zmínka o obci v roce 1316.

Znak č. 2 – Ve štítě čtvrceném červeno-stříbrně kosmo zlatý klíč a přes vše modré šikmé břevno s třemi zlatými hvězdami za sebou.

Klíč v červených čtvrtinách je převzat ze znaku vyšehradské kapituly, vlastníka obce s nejdelší tradicí. Modré břevno s hvězdami spolu se stříbrnými čtvrtinami je inspirováno erby těch, k nimž rodově patřil i Domaslav z Drast, nejstarší známý vlastník obce.

Znak č. 3 – Ve stříbrném štítě na červené žerdi se zlatým hrotem modrá korouhev s třemi vlajícími ocasy. Na korouhvi tři zlaté hvězdy kosmo za sebou.

Vlající korouhví je naráženo na jméno obce – vlajky, prapory a korouhve obvykle vlají za pomoci foukajícího větru. Modrá barva korouhve vychází z předpokladu, že hojný výskyt borytu barvířského v okolí obce mohl mít původ v úmyslném pěstování této rostliny jako zdroje modré barvy. Hvězdy na korouhvi se inspirují erbem rodu, ke kterému příslušel i první známý majitel vsi Domaslav z Drast. Červená žerď korouhve nemá žádný ikonografický výklad – je použito té barvy, kterou umožňuji heraldická pravidla.

Znak č. 4 – Ve štítě polceném červeno-stříbrně vpravo vztyčený zlatý klíč se zuby doprava , vlevo modré kosmé břevno s třemi zlatými hvězdami za sebou.

Zlatý klíč v červeném poli má oporu ve znaku vyšehradské kapituly, vlastníka obce s nejdelší tradicí. Levá polovina štítu je inspirována prvotními podobami erbů příslušníků rodu, z kterého pocházel Domaslav z Drast, s nimž je spojena první historická zmínka o obci.

Znak č. 5 – Štít dělený modro-červeně. Nahoře z pravého okraje vynikající stříbrný mrak, do kterého fouká z  levého okraje vynikající stříbrná hlava alegorie větru. Dole položený zlatý klíč se zuby dolů.

Horní polovina štítu s figurou “větru” je mluvícím znamením. V české komunální heraldice by tato figura byla použita pravděpodobně vůbec poprvé. Klíč v dolní polovině má oporu ve znaku vyšehradské kapituly, která byla vlastníkem obce s nejdelší tradici.

 

NÁVRHY PRAPORU

Velikost praporu je dána poměrem šířky listu k jeho délce 2 : 3.

Prapor č. l/1 – Na červeném listu bílý žerďový klín s třemi modrými šesticípými hvězdami, dvě u žerdi pod sebou a jedna ve vrcholu klínu, který je v první třetině délky listu a žlutý ondřejský kříž, jehož ramena široká dvacetinu šířky listu vycházejí z druhé a poslední šestiny horního a dolního okraje.

Bílý klín s modrými hvězdami se shoduje se stříbrným zkráceným klínem ve znaku. Ondřejský kříž je inspirován zkříženými klíči.

Prapor č. l/2 – List tvoří tři svislé pruhy žlutý, červený a žlutý v poměru 1 : 4 : 1. V červeném pruhu bílý klín vycházející z horního okraje s vrcholem na středu listu a s třemi (2, 1) modrými šesticípými hvězdami, a zkřížené žluté klíče.

Prostřední pruh opakuje podobu znaku. Žluté pruhy jsou odvozeny od tinktury klíčů.

Prapor č. 2/1 – Na listu čtvrceném červeno-bíle modrý šikmý pruh široký čtvrtinu délky listu.

Prapor je členěn ve shodě s členěním znaku.

Prapor č. 2/2 - Na listu čtvrceném červeno-bíle modrý šikmý pruh široký čtvrtinu délky listu, na kterém tři žluté šesticípé hvězdy za sebou.

Prapor je variantní k předchozímu tím, že jsou na modrý pruh ve shodě se znakem přidány hvězdy.

Prapor č. 3/1 – Na bílém listu tři modré žerďové klíny pod sebou s vrcholy na vlajícím okraji a každý se žlutou šesticípou hvězdou v žerďové části.

Bílý list se shoduje se stříbrnou tinkturou štítu. Modré klíny jsou inspirovány vlajícími ocasy korouhve a hvězdy opakují shodný symbol uplatněný na korouhvi ve znaku.

Prapor č. 3/2 – List tvoří dva svislé pruhy modrý a bílý. V žerďovém pruhu tři žluté šesticípé hvězdy kosmo za sebou, ve vlajícím pruhu tři modré žerďové klíny pod sebou s vrcholy na vlajícím okraji.

Prapor opakuje podobu korouhve ve znaku.

 

Prapor č. 4/1 – List tvoří červený žerďový pruh široký třetinu délky listu a sedm vodorovných pruhů střídavě modrých a žlutých.

Červený pruh se shoduje s pravou polovinou štítu. Modré a žluté pruhy mají oporu v modrém kosmém břevnu a ve třech zlatých hvězdách.

Prapor č. 4/2 – List tvoří červeno-bíle čtvrcený žerďový pruh široký třetinu délky listu, v jehož prvním poli je vztyčený žlutý klíč se zuby doprava, ve druhém poli modré kosmé břevno široké desetinu délky listu s třemi žlutými šesticípými hvězdami za sebou a dva vodorovné pruhy červený a žlutý.

První dvě pole čtvrceného žerďového pruhu opakují podobu znaku. Zbývající části a pruhy praporu jsou barevně odvozeny od znaku, červené od pravé poloviny štítu, bílá od levé poloviny štítu a žlutý pruh od tinktury klíče. Umístění znakových figur do horního rohu praporu (místo zvané karé) je úmyslné. V tomto místě prapor při různých režimech vlání je nejvíce “stabilní” a “nejméně” vlaje. Figury jsou lépe odečitatelné a prapor je tak dobře určitelný a pojmenovatelný. Tento princip tvorby praporu byl již do jisté míry použit u návrhu č. 3/1 a 3/2 a bude znovu použit u návrhu č. 5/2.

Prapor č. 5/1 – List tvoří dva vodorovné pruhy modrý a červený, v obou jsou žerďové klíny s vrcholem na vlajícím okraji, nahoře bílý a dole žlutý.

Modrý a červený pruh se shodují se základním členěním štítu. Bílý klín je odvozen od stříbrné figury “větru”, žlutý klín od zlatého klíče.

Prapor č. 5/2 - List čtvrcený modro-červeně. V první poli z pravého okraje vynikající bílý mrak, do kterého fouká z  levého okraje vynikající bílá hlava alegorie větru. Ve třetím poli položený žlutý klíč se zuby dolů.

Pole v žerďové části opakují podobu znaku. Zbývající prázdná pole se shodují se základní barevností znaku. Umístění figur ze znaku do polí k žerdi má své opodstatnění pro čitelnost a určení praporu při praktickém užívání – viz návrh praporu č. 4/2.

Všechny návrhy znaků i praporů jsou tvořeny na základně příslušných oborových pravidel, zásad a usancí. Volba kteréhokoliv z nich je volbou dobrou.

 

Přeji Vám při Vašem rozhodování šťastné okolnosti.

Stanislav Kasík

 

Roudnice nad Labem, 14. října 2001


logo Pražský spolek ochránců zvířat logo Klíček Kleceny logo Pravý Hradec TOPlist logo Mapová aplikace naší obce logo Klecansko Větrušicko